Mám v životě velké štěstí. Živím se tím, co mne baví. Nakládáním knih. Měla jsem také štěstí na kolegy a šéfy. Pracovala jsem ve své době v největším nakladatelství u Iva Železného, poznala jsem klady a zápory korporátního života v Knižním klubu resp. v Euromedii, poznala a pracovala jsem pro génia nakladatelských nápadů Petra Tychtla (XYZ) a génia kšeftu Jana Maivalda (Levné knihy). Teď jsem rentiérka. Ne seniorka, to nesnáším! Jsem veselá stařenka. Objevuji ráda pořád nové autory, tak to zas dělám, jen tak málo, abych se nezadýchala. Tak se objevila talentovaného Davida Návaru s jeho Wavesburym, a snad se mi podaří ho prosadit.
Taky jsem měla obrovské štěstí, že jsem se setkala s mnoha skvělými autory, dnes již klasiky. Spisovateli, překladateli. Mohla jsem se podílet na vydávání Josefa Škvoreckého a Zdeny Salivarové, setkávat se s nimi a taky s nimi udělat dvojrozhovor . V roce 2004 vyšly u Iva Železného Škvoreckého Obyčejné životy, přijel i s paní Zdenou do Prahy na křest a v Luxoru (největší knihkupectví v Praze na Václaváku) na ně stála fronta z prvního patra až ven.
Můj rozhovor s nimi, byl možná poslední. Vznikl až po jejich návratu do Toronta, v době, kdy už sem nechtěli jet, a tak jsme si psali e-mailem. Já se klepala, zda to zvládnu a Josef Škvorecký mi tenkrát napsal: Proč ne? Rozhovor vyšel v nějakých oblastních novinách, nepamatuji si kde. Já ho teď našla při úklidu archívu, Tady je.

JOSEF ŠKVORECKÝ

1) Jaké máte rád ženy?
Mám rád ženy, které se mi líbí, za předpokladu, že si s nima rozumím.
2) Váš Danny byl romantik, detektiv Sinclair, hlavní hrdina detektivek psaných s Vaší paní je jaksi v defenzívě, je moudrý, řeší vše sice důkladněji než paní hraběnka Anka, která má jiskru a srší nápady, ale nějak pomaleji. Je to tak i ve vašem životě?
Ani moje žena, ani já, nejsme ve skutečném životě detektivové. Co píšeme, jsou
pohádky pro dospělé, kompenzace nedostatků v našem životě, pokus vytvořit
ideální svět, který by ale připomínal náš skutečný. Prostě literatura.
3) Co máte na své ženě nejraději?
Mám ji rád celou, se vším všudy.
4) Mám takový pocit, že jste feminista.....
Všechna politická hnutí mají část rozumnou a část nerozumnou, až hloupou. Snažit se, aby měly ženy stejná práva jako muži (a vice versa) ve všem, kde je to biologicky možné, je rozumné. Generalizovat, že všichni muži jsou nepřátelé žen, je neoprávněné. Dělat z každého aktu lásky znásilnění je hloupost. Jsem teda feminista, nebo ne?
5) Po několika setkáních s Vámi a paní Zdenou v Praze vím, že to mezi Vámi stále jiskří, že máte krásný vztah plný lásky a pochopení. Máte nějaký recept?
Ocituju Hemingwayova kněze ze Sbohem, armádo!: Jak mi říkáte o tom v noci. To není láska. To je vášeň a žádost. Když milujete, chcete pro někoho něco udělat. Chcete se obětovat. Chcete sloužit.
6) V pořadu k 35. výročí vstupu vojsk jste řekl, že to byla poslední kapka k odchodu z tehdejšího Československa. Existuje nebo dovedete si představit tu kapku, která by vás přiměla vrátit se do Čech?
Kdybych omládl tak o třicet let.
7) Vždycky jsem milovala v hodinách literatury, když paní učitelka nám o spisovateli řekla něco nepatřičného, co se k slovutnému literátovi nehodilo, tím ho zlidštila a pro mě to byla motivace se o něm alespoň něco naučit. Prozradíte na sebe něco nepatřičného
Jestli knihy, které jsem napsal, mě nezlidšťují, nevím, co by mě mělo zlidštit.
Josef

ZDENA SALIVAROVÁ ŠKVORECKÁ

1) Jaké máte ráda muže?
Nemám vyhraněné typy, jestli je to, co myslíte. Kudrnatý, blonďatý, umí krásně lyžovat, je intelektuál, umělec, pracháč, dobrý v posteli? Je to jak kdy v životě, zamilujete se a ani vlastně nevíte proč. A po čase se divíte.
2) Honzlová byla věcná praktická holka, hraběnka Anka z Vašich společných detektivek je praktická ženská, trochu romantička, má spoustu báječných nápadů a celému pátrání dává tu potřebnou jiskru. Jaká je paní Salivarová v běžném životě?
Ale to je omyl. Honzlová vůbec není praktická holka. Dělá, co musí. Ani hraběnka Anka není zas tak moc praktická. A já taky nejsem. Dělám, co musím, a dnes často, co bych musela, nedělám. Ale romantik jsem, to mě dosud neopustilo.
3) Co máte na svém muži nejraději?
Všecko.
4) Nemyslím si, že jste feministka, vzdala jste se vlastní kariéry, vybudovala jste fungující nakladatelství, podporovala jste vždy svého muže a stála tak trochu v jeho stínu, neměla jste někdy vztek nebo možná ne vztek, ale pocit ukřivděnosti, nebo nějakou feministickou choutku?
Ne. Žádné feministické choutky jsem nikdy neměla. Upřímně řečeno, ten dnešní feminismus je mi z duše protivný. Ale: nesnáším machoidní chlapy, kteří chtějí ženě dominovat.
5) Máte nějaký recept jak přežít manželství, jak zvládnou to, že po tolika letech to mezi Vámi stále jiskří?
Co má jiskřit. Prostě se máte rádi, rozumíte si a vyhovíte si, i když vám to třeba někdy jde proti srsti. Manželství je vzájemná tolerance.
6) Pana Škvoreckého jsem požádala, aby o sobě řekl něco nepatřičného, aby se pro budoucí generace zlidštil. Tohle po Vás nemůžu chtít. Vy jste pro mě tak skutečná, úžasná ženská, i když nevím jak „Vás učí" ve škole. Třeba jste něco jako Panna Orleánská, pak by to taky chtělo něco nepatřičného...
Prosím vás Panna? A navíc Orleánská? Tak to mi jděte k šípku. Jsem v podstatě děsná ženská, čím starší, tím línější, holduju vínu a cigaretám, nerada uklízím, miluju dlouhý spánek, ajaj být v pyžamu do oběda, to je moje. Mezitím přečtu román, vykouřím deset cigaret a oddaluji zdraví prospěšnou snídani až do času, kdy se má obědvat.
Zdena